ZAVŘÍT MENU

parky a zahrady

Součást městské zeleně, tvořící významnou stabilizační složku městského životního prostředí.

Parky a zahrady umožňují v rámci města existenci mnoha rostlinných a živočišných druhů, vázaných ve volné krajině na přirozená luční, lesní a křovinná společenstva. Plochy městské zeleně jsou z velké části účelovým výtvorem člověka, výjimečně byly v okrajových částech města k jejich založení využity i plochy přirozenějších lučních a lesních porostů.

Městskou zeleň v Českých Budějovicích lze rozčlenit do 8 základních typů:

a) městské parky v centru města;

b) hřbitovy se starými stromovými porosty;

c) přírodně krajinářské parky v okrajových částech města;

d) lesní porosty na okrajích města (např. olšiny u Černiše, dubové porosty na terasách nad říční nivou);

e) vnitrobloková zeleň ve starší zástavbě a plochy zeleně v novějších sídlištích;

f) okrasné a užitkové zahrady v okrajových čtvrtích rodinných domků;

g) kompaktní zahrádkové kolonie na periferii města;

h) volné travnaté plochy a louky v okrajových částech města na přechodu do volné krajiny.

Z katastrální výměry Českých Budějovic 4 717 ha (včetně katastrálních území České VrbnéHaklovy Dvory) zaujímá zeleň všech uvedených typů plochu 1 200 ha, tj. 25,5 % výměry města a 120 m2 na obyvatele. Bez lučních pozemků v okrajových částech činí plocha všech typů městské zeleně 830 ha, tj. 17,6 % výměry města a 83 m2 na obyvatele, z toho veřejná městská zeleň zaujímá 218 ha, tj. 4,6 % výměry města a 22 m2 na obyvatele. Uvedené globální hodnoty se však v rámci různých částí města liší. Nejmenší podíl veřejné zeleně je v historickém centru města a ve starších čtvrtích severovýchodně a východně od něj, největší v západní části města na levém břehu Vltavy a v okrajových městských čtvrtích. Nejvýznamnější a z hlediska důležitosti pro životní prostředí plně funkční jsou pouze první 4 typy městské zeleně, tj. historické parky, hřbitovy se starými porosty, krajinářské parky s lučními plochami a lesní porosty na periferii města. Jejich plocha je zhruba 270 ha a podíl na celkové ploše městské zeleně činí 22,5 %.

Podle průzkumu významnějších městských parků, prováděného 1993—1997, převažují v jejich dřevinné složce listnaté stromy a keře, které tvoří 75 % všech druhů dřevin a 80 % plochy dřevinných porostů. Celkově bylo v parcích zjištěno 124 dřevin, z toho 55 druhů listnatých a 22 druhů jehličnatých stromů; keřové porosty jsou tvořeny z velké části jen běžnými parkovými druhy (35 druhů listnatých a 12 druhů jehličnatých dřevin). Z listnatých stromů se v parcích nejvíce uplatňují lípa malolistá celkově asi 20 %, javor mléč 10 %, jírovec maďal 8 %, jasan ztepilý 6 %, dub letní 5 %, javor klen 5 %, v některých lokalitách významněji bříza bělokorá, topol kanadský, olše lepkavá aj. Starší jehličnaté dřeviny jsou v parcích zastoupeny jen roztroušenými jedinci, ve větší míře se uplatňují pouze v mladších plošných výsadbách, např. na Dlouhé louce a ve Stromovce. Některé listnaté stromy rostoucí v českobudějovických parcích a na některých dalších plochách městské zeleně dosahují značných objemových a výškových dimenzí. Jde např. o duby letní, duby červené, lípy malolisté, platany javorolisté, topoly bílé aj. Plochy parkových trávníků jsou většinou uměle založené, tvořené několika málo druhy trav. Příměs dvouděložných bylin je v nich považována spíše za nežádoucí. Zajímavější je pouze výskyt zavlečeného druhu trávy miličky menší, která se pozvolna rozšiřuje v trávnících na písčitých, propustných a výsušných půdách. Luční porosty přirozenějšího složení se dochovaly především v krajinářských parcích na periferii města na Dlouhé louce a ve Stromovce. Podle typu stanoviště jsou na středně vlhkých až sušších půdách vyvinuty ovsíkové louky, charakterizované např. výskytem zvonku rozkladitého, kopretiny lučnílomikámenu zrnatého a na půdách vlhčích, střídavě zamokřených, zůstaly zachovány bezkolencové louky s bukvicí lékařskou, totenem lékařským, chrpou luční, svízelem severním, žluťuchou lesklou aj. Polopřirozená vegetace luk podobných a některých dalších typů je dochována místy i v okrajových částech města na přechodu do volné krajiny.

V ostatních typech městské zeleně, jako je sídlištní a vnitrobloková zeleň, okrasné nebo užitkové zahrady a zahrádkové kolonie, převládají kulturní trávníky nebo květinová, zeleninová a ovocná výsadba a ani jejich dřevinná složka není většinou z ekologického hlediska příliš významná. Komplexní druhová inventarizace dřevin zde nebyla dosud provedena.

Městská zeleň tvoří biotop mnoha druhů brouků. Hojně jsou v Českých Budějovicích zastoupeni např. kovařík šedý, draví brouci páteříčci (zejm. páteříček sněhovýpáteříček žlutý), z velkých dravých brouků chráněný střevlík Carabus scheidleri. Na olších žije modrá mandelinka – bázlivec olšový, na listech topolů a osik zobonoska topolová, na trávnících malí mandelinkovití brouci kohoutek luční, kohoutek černý nebo drobní nosatci rodu nosatčík Apion. V zahrádkách se podle výsadby z mandelinek vyskytují např. červeně zbarvený chřestovníček liliový nebo chřestovníček chřestový. Na lípách v parcích, ale např. i na Lidické třídě jsou běžní krasci lipoví. Méně často byli pozorováni na vrbách tesařík dvojtečný tesařík pižmový, u obchodního domu Družba i chráněný zlatohlávek skvrnitý. Do městských parků a zahrad se uchýlily některé vzácnější druhy brouků. V samém centru města v parku Na Sadech a u staroměstského hřbitova se mj. nalézají ve starých kaštanech tesaříci Rhamnusium bicolor Anisarthron barbipes, náhodně zde byl zjištěn také chráněný nosorožík kapucínek.

Z motýlů ve městě početně přibývá chráněný otakárek fenyklový. V okolí Výstaviště Voříškova dvora byl pozorován výskyt chráněného batolce červenéhobatolce duhového, častá je dlouhozobka svízelová, která saje za letu nektar z květů, tím trochu připomíná kolíbříky. Při západu slunce létá lišaj svlačcový, nápadný rozpětím křídel až 130 mm, vzácnější je ale lišaj svízelový. K pozoruhodným představitelům hmyzu ve městě se řadí i včela čalounice Megachile nigriventris, která se mj. vyvíjela v lavičce před Jihočeskou vědeckou knihovnou na Lidické třídě. Jde o jediné místo výskytu v jižních Čechách a jedno ze dvou v dřívějším Československu.

Významné parkové plochy:

1. park Na Sadech zaujímá plochu mezi středověkými městskými hradbami a vnějším okruhem pozdějšího opevnění o výměře 3,5 ha. Park byl budován 1874—1880 podle plánů schwarzenberského inspektora zahrad Rudolfa Váchy (1825—1899), autora zámeckého parku v Hluboké nad Vltavou. Původně byly sady obehnány plotem a na noc se zavíraly. V roce 1879 zde byl umístěn pomník A. Lanny, za ním se nacházela socha Diany se psem a v místě stávající plastiky ženy s dítětem stála busta Josefa II. (1741—1790). K dalšímu vybavení parku patřilo dětské hřiště se zastřešeným pavilonkem. Ve středové části, tzv. Besedním sadu, byl velký vodotrysk s chrliči a v bývalém výstupku bašty proti němu kavárna z příhradového zdiva s verandou. Poslední část sadů u Rabenštejnské věže byla nejchudší, dotvářena zajímavou okolní architekturou a zvaná Naše Benátky. V parku roste na 59 druhů dřevin, převažuje jírovec maďal (38 %), javor mléč (10 %), lípa (9 %), trnovník akát (8 %), jasan ztepilý (7 %), z významnějších druhů zde rostou mohutné exempláře platanu javorolistého, javoru stříbrného, lísky turecké dřezovce trojtrnného. Park byl rekonstruován po etapách v letech 2001 až 2005;

2. park u staroměstského hřbitova přímo navazuje jako bývalá hřbitovní plocha na prostor hřbitova se starými lipami, duby a javory kleny, s výměrou 1,5 ha. Naposledy byla plocha parkově upravena v roce 1986, rekonstrukce komunikací a mobiliáře proběhla 2004. V parku roste 17 druhů dřevin, převažuje jasan ztepilý (46 %), lípa (29 %) a javor mléč (17 %);

3. park HáječekKrumlovské aleje na místě bývalého Krumlovského rybníka a jeho západní hráze o výměře 4,1 ha. Roku 1802 byl rybník vypuštěn a vysušen. V období 1822—1828 bylo jižním směrem vybudováno těleso tratě, po němž vedla koněspřežní železnice. Východní polovina rybníka byla zastavěna (synagoga Justiční palác), západní polovina byla postupně osázena stromy. Krumlovské aleje byly oblíbeným místem poledního odpočinku zaměstnanců Hardtmuthovy tužkárny. V roce 1925 byl zřízen tzv. Výbor pro Háječek, který v parku vybudoval dětské hřiště se sousoším dětí hrajících si s kozlem, malou zoologickou zahradu, verandu pro loutkové hry (Kopeckého chata) a hudební pavilon, kde se pořádaly pravidelné promenádní koncerty. Výstavbou zimního stadionu a letního kina Háječek park utrpěl. Ve 30. letech Vlastivědná společnost jihočeská rozhodla o založení botanické zahrady okolo hvězdárny a planetária (na nově vzniklém ostrohu po regulaci řek Vltavy a Malše) podle plánů F. Jiráska z botanické zahrady v Brně. Botanická zahrada obsahovala rozsáhlé sbírky kosatců, mochen, rozrazilů, rozchodníků, skalniček a středomořských rostlin. Během druhé světové války byla hvězdárna zabrána vojskem a zahrada zdevastována. Na Háječek v prostoru vodárny navazoval čtvercový parčík s kruhovým bazénem a vodotryskem a na bývalém Střeleckém ostrově se nacházel Schillerův park, považovaný ve své době za jedno z nejkrásnějších míst ve městě. V parku roste 52 druhů dřevin, převažuje lípa (27 %), olše lepkavá (12 %), javor mléč (11 %), bříza bělokorá (8 %) a dub letní (5 %), mohutností vynikají 2 platany javorolisté, vzácnější druhy jsou soustředěny na ploše bývalé botanické zahrady: korkovník amurský, jedlovec kanadský, jeřáb prostřední, břestovec jižní a borovice limba;

4. park na Sokolském ostrově o výměře 2,3 ha. Výsadba byla uskutečněna podle celkového řešení ostrova od architektů Jaroslava Stránského (1892—1981) a Josefa Šlégla (1893—1966) z roku 1936. V parku roste 32 druhů dřevin, převažuje olše lepkavá (25 %), bříza bělokorá (19 %), lípa (16 %), významná je skupina 18 pyramidálních dubů, několik borovic vejmutovek a mohutné torzo lípy malolisté (památný strom). Park byl celkově rekonstruován v roce 2004;

5. park Stromovka s výměrou 68 ha;

6. park Dlouhá louka o výměře 9,8 ha. V parku roste 47 druhů dřevin, převažuje smrk ztepilý (20 %), bříza bělokorá (16 %), lípa (15 %), smrk omorika (9 %), topol kanadský (8 %), několik exemplářů topolu bílého a topolu balzámového, výjimečné jsou dva stromové exempláře střemchy pozdní;

7. další významné parkové a zahradní plochy:

park na nábřeží Malše, původně součást parkové plochy kolem Německého domu (Dům kultury Slavie), založené po roce 1871, byl oddělen od domu výstavbou silnice v roce 1911;

park na Palackého náměstí s hvězdicovou dispozicí, kde bylo umístěno české tenisové hřiště;

park v Novém Vrátě se dvěma rybníčky (u Kovošrotu);

park u Malého jezu na Malši, který vznikl ve 30. letech 20. století;

Biskupská zahrada v místech hradebního parkánu, založená pravděpodobně spolu s piaristickou kolejí v roce 1769. Zahrnovala rokokové okrasné záhony, rokokový altánek u Železné panny, kruhové bazény s vodotrysky s vyměnitelnými nástavci; v létě se zde letnily palmy a jiné subtropické rostliny. Po roce 1948 byla zpřístupněna veřejnosti, vybavení bylo zjednodušeno a údržba zanedbána (po roce 1990 se stala součástí biskupské rezidence);

klášterní zahrada dominikánského konventu, původně velká zahrada zasahující celý blok domů na východě a jihu obdélného půdorysu s pravidelnou dispozicí, z níž byla zachována rajská zahrada v ambitech s velkolepým exemplářem jinanu dvoulaločnéhozahrada pod Bílou věží, obnovená v roce 1984; 

zahrada Eggertovy vily, objekt knihovny Na Sadech, založená asi 1859. Rekonstrukce v 70. letech 20. století zcela smazala původní dispozici a zachovány zůstaly jen mohutné exempláře liliovníku tulipánokvětého;

zahrada Lannovy loděnice, založená na začátku 19. století, se nachází na levém břehu Vltavy nedaleko Dlouhého mostu. Z původní zahradní kompozice se zachovala oranžérie a skleník, z porostů mohutné stromy podél západní zdi a u stavení, z nejvýznamnějších dřevin je zde jinan dvoulaločný a sloupové formy dubu;

zahrada Lamezanovy vily v ulici U Zimního stadionu č. 3, vznikla kolem roku 1900 a původně sahala až k Vltavě. Částečně byla zničena výstavbou gumárny a zimního stadionu. Vila se nacházela v areálu Hardtmuthovy tužkárny. V minulosti zde byla tzv. Alej básníků, tj. alej z bust německých básníků přenesených sem ze zahrady Bohuslava barona Mundyho (1816—1896), otce hraběnky Lamezanové. Mundyho zahrada byla spolu s dalšími zahradami v bloku domů mezi Lannovou třídou, Jeronýmovou ulicí, Žižkovou třídouSenovážným náměstím;

zahrada Hardtmuthovy vily na křižovatce Lidické třídy a Mánesovy ulice byla založena po roce 1911. Kompozice zahrady je přizpůsobena novobaroknímu stylu budovy.

Většina z městských parků je pro svou významnou ekologickou, estetickou, mikroklimatickou, hygienickou a rekreační funkci registrována jako významné krajinné prvky. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

flóra a vegetace    |   ochrana přírody    |   stromy památné 

AUTOŘI:
Mgr. Josef Albrecht
Mgr. Zdeněk Kletečka

LITERATURA:
  •      PAVLÁTOVÁ, Marie a kol. Zahrady a parky jižních Čech. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2004. 415 s. ISBN 80-902910-6-6. 

    [s. 55—69.]
  •      ALBRECHT, Josef. Podklady pro registraci významných krajinných prvků, k. ú. České Budějovice 1—7, Hlinsko, Vráto a Třebotovice. Rukopis, 1997, dep. Magistrát města České Budějovice.