Kosmova kronika

Latinský rukopis, sepsaný děkanem pražské kapituly Kosmou († 1125), je v dnešní době známý jen z pozdějších opisů. Jeden z dochovaných středověkých opisů byl po jistý čas uložen také v Českých Budějovicích. Pochází z počátku 15. století a je psán na papíru. Vznikl pravděpodobně v klášteře křížovníků s červenou hvězdou v Praze, ale objeven byl až roku 1840 mezi rukopisy českobudějovické děkanské knihovny. Krátce poté byl předán do sbírek pražského Národního muzea, kde je v tamní muzejní knihovně uložen dodnes, a to pod signaturou VIII D 20 a označením Muzejní rukopis.

Ve sbírkách Státního okresního archivu v Českých Budějovicích jsou uloženy dva tisky Kosmovy kroniky z let 1602 a 1607. Jde o dvě nejstarší tištěná vyhotovení kroniky, vydaná péčí nakladatele Marquarda Frehera (1565—1614) v tiskárně Claudia Marnia v německém městě Hanau. Oba tisky jsou svázány do jedné knihy, opatřené vazbou z dřevěných desek potažených vepřovicí s bohatou slepotiskovou výzdobou rostlinnými a ornamentálními motivy. Podle letopočtu na zadní desce byla kniha svázána v roce 1707. Zřetelné supralibros s motivem znaku řádu bosých karmelitánů a s písmeny CPCD (Conventus Paczoviensis Carmelitarum Discalceatorum, tedy Klášter karmelitánů bosých v Pacově) odkazuje na příslušnost knihy do knihovny pacovského karmelitánského konventu. Archiv knihu získal koupí v 50. letech 20. století.