ZAVŘÍT MENU

zvonařství

Umělecké řemeslo zaměřené na výrobu zvonů, děl a vodovodů.

Zvonařská tradice Českých Budějovic sahá do 15. století. Nejstarším, příležitostným výrobcem zvonů byl 1495 puškař Mikuláš. On nebo jeho jmenovec ulil 1507 velký zvon pro kostel svatého Mikuláše. V 16. století se litím zvonů zabývali někteří cínaři, vždy však jen jeden, který stačil vyhovět poptávce i z širokého okolí. Konvář Štěpán († 1553) zhotovil 1537—1553 čtrnáct zvonů, o nichž se dochovala zmínka (Dolní Vltavice, České Budějovice, Blatná, Kájov, Světlík, Kaplice, Dolní Slověnice, Křemže, Strunkovice, Mirotice, Nezamyslice, Kostelec, Bavorov), u některých ale není autorství potvrzeno. Pro město Vodňany ulil také 2 houfnice. V pol. 16. století byl jako zvonař letmo zmíněn konvář Pavel, ale žádné jeho dílo se nedochovalo; Štěpánovým nástupcem byl konvář Jiřík Pelcz (asi † 1571), zvaný Radák, výrobce 2 známých zvonů ve Vyšším Brodě a Bílé Hůrce.

Až 1606 obnovil zvonařskou činnost ve městě přistěhovalec z Hessenska V. Arnold. Zprvu působil jako lijec děl a čerpadel. Jako zvonař byl znám po celých jižních Čechách, doloženo je 12 zvonů z období 1609—1625. Na začátku třicetileté války zvonařská činnost ustoupila finančně výhodnější výrobě děl. Syn Vojtěch Arnold († po 1639) se ujal řemesla 1629, ale ulil nebo přelil jen několik zvonů. Dával přednost práci pro císařskou armádu a pobýval převážně v Praze, kde odléval ve velkém rozsahu děla. Roku 1639 se dostal do vězení pro obvinění z machinací s kovem. Roku 1650 se v Českých Budějovicích usadil specializovaný zvonař Šimon Urndorfer, který sem po Arnoldově odchodu přišel z hornorakouského Steyeru. Ve vlastním domě v Široké ulici si zřídil dílnu, v níž pracoval s jedním učněm. Byl ve své době jediným zvonařem v širokém okolí Českých Budějovic a měl proto dostatek zakázek. Odléval nebo přeléval řadu zvonů pro kostely postižené třicetiletou válkou především na Českobudějovicku, Třeboňsku a Bechyňsku. Ve svém působišti získal jedinou zakázku: 1651 přelil zvon pro špitál s kostelem svatého Václava, poškozený při požáru 1641. Přes poměrný dostatek objednávek se mu nedařilo; jeho výrobky nebyly vždy kvalitní. Proto se na konci 1658 nebo začátkem 1659 vrátil do Rakous a usadil se v Kremži. Zanechal po sobě dluhy a pověst nepříliš poctivého řemeslníka. Zvonař Pavel Jiří Haag († 1702) přišel do města 1669. Ve své dílně odléval převážně malé zvony. Jeho syn Josef Xaver Haag († po 1717) byl průměrným zvonařem a dodavatelem pro kostely na venkově. V 1. čtvrtině 18. století pracoval pro České Budějovice zvonař Sylvius Kreutz (Creuz, Crux), který měl svou dílnu na odlévání děl a zvonů v Linci. Při přechodném pobytu v Českých Budějovicích 1704 zde ulil zvon pro kostel v Chelčicích, 1705 dodal na Černou věž zvon Umíráček (65 kg). Další zvonařskou zakázku v Českých Budějovicích získal 1723, kdy při vyzvánění během procesí 21. 3. praskl na věži největší zvon Bumerin z 1507. Na výzvu městské rady projevili zájem o jeho přelití 3 zvonaři z Prahy, Znojma a Lince. Jako nejzkušenější z nich byl vybrán právě S. Kreutz, schopný navíc složit peněžní kauci. Aby zůstal zachován dřívější zvukový soulad trojice zvonů, získal souhlas také k přelití již opotřebované Marty z 1506 a Poledníku, které ukončil 8. 10. téhož roku. První po odlití vážil 1 742 kg a druhý 1 071 kg; žádoucí souzvuk se podařilo obnovit. Za práci zvonař dostal 841 zlatých a navrhl zhotovit ještě malý zvon Oktávu. Protože se napoprvé práce nepovedla, odlil jej v linecké dílně znovu a dodal 1724. Současně zhotovil ještě další malé zvony určené pro kapli svatého Jakuba k ohlašování důlních směn na Rudolfově a další k potřebě města, které odlil bezplatně. Jeho Bumerin, Marta a Oktáva vyzvánějí i na počátku 3 tisíciletí; Poledník byl 1917 zabaven a rozlit pro válečné účely.

V letech 1723—1754 pracoval ve městě zvonař Jiří Václav Kohler (kolem 1690—1754). Nejprve si patrně osvojoval zkušenosti odléváním menších zvonů pro Ledenice, Svatý Jan nad Malší, Suchdol, Lomnici nad Lužnicí, Dubné. V Českých Budějovicích zhotovil zvon pro špitál s kostelem svatého Václava a 1728 3 zvony pro dominikánský konvent. Dodával nebo přeléval zvony pro kostely na schwarzenberských a buquoyských patronátech Hluboká nad Vltavou, Svéráz, Křemže, Brloh, Horní Planá, Ktiš, Kamenný Újezd, Želnava, Svatý Jan nad Malší, Dobrá Voda u Nových Hradů a Kaplice. Prosadil se i ve vzdálenějších místech: Strakonicích, Česticích, Volyni, Vlachově Březí, Žirovnici, Hošticích na Táborsku. Zprávy existují o 42 zvonech, z nichž některé odléval v nové dílně při cestě na Dobrou Vodu, pozdější známé zvonárně. Roku 1752 se v Českých Budějovicích usadil zvonař Antonín Pogl († 1772) ze Znojma. Během 20 let ulil řadu zvonů (Pištín, Třeboň, Písek, Kamenný Újezd, Besednice, Hosín, Stráž nad Nežárkou, Výskytná, Bošilec, Jílovice, Borovany, Pelhřimov, Třeboň, Štěpánovice, Kamenice nad Lipou, Zlatá Koruna, Chroboly, Netolice). Roku 1772 zahájil v Českých Budějovicích činnost zvonař Josef Perner (1747—1804) z Plzně. Pernerové provozovali ve městě zvonařství po několik generací až do 1945.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

cínařství 

AUTOR:
Karel Pletzer

LITERATURA:
  •      KOBLASA, Pavel a KOVÁŘ, Daniel. Kniha o Černé věži. Rudolfov: Jelmo, 1997. 102 s. ISBN 80-238-1620-9.

  •      PLETZER, Karel. Českobudějovičtí zvonaři v 17. a 18. stol. In: Jihočeský sborník historický 1977. České Budějovice 1977, roč. 46, s. 25—42.

    [s. 25—42.]