komunikace

Nejstarší historické cesty, které procházely budějovickým územím, byly dálkové komunikace, mířící ke správním hradištím Netolice a Doudleby. Spojnice obou těchto hradišť však Budějovice míjela. Z Netolic směřovala stezka Němčicemi a Dubným k brodu přes Vltavu v Boršově nad Vltavou. Přímo českobudějovického území se dotýkala důležitá dálková severojižní komunikace, jež od severu přes Jistebnici směřovala na Bechyni, odtud na Žimutice a kolem lesních masivů na Hosín a do Budějovic. Směrem na jih pokračovala na Kamenný Újezd, Černici a k přídolskému průsmyku. V Českých Budějovicích odbočovala stezka přes Trhové Sviny a Horní Stropnici do Vitorazska. Staré Město vzniklo severně od soutoku Vltavy a Malše, tedy na místě vhodném pro přechod řeky na západovýchodní komunikaci. Tato stezka nedosahovala významu cesty od severu. Vedla od Třeboně do Netolic, po založení města byl její směr změněn. V tomto období nabylo na významu spojení Českých Budějovic a Týna nad Vltavou přes Hlubokou, Zahájí a Dříteň. Z této komunikace odbočovala stezka na Vodňany, dále k severozápadu. Frekventovanější byla také trasa z Budějovic k jihovýchodu na Ledenice a Borovany.

Trasy zemských stezek nebyly stálé. Měly drobné lokální korektury. Královská města se snažila zejm. z ekonomických důvodů svést do svých bran důležité komunikace ze širokého okolí. Jejich síť, dotvářená začátkem 16. století, se stala základnou, na níž byly od 2. pol. 18. století budovány moderní silnice. 

Osou českých vodních cest, po nichž se plavily vory a lodě, byla cesta vltavsko-labská, umožňující přepravu z jižních Čech do Prahy, dále do Děčína, Drážďan a Hamburku. Rozvoj říční dopravy vyžadoval splavňovací práce, odstraňující přírodní překážky, skaliska a balvany, stavbu a úpravu jezů. V roce 1366 nařídil Karel IV. (1316—1378), aby jezy na Vltavě mezi Českými Budějovicemi a Prahou měly propusti pro vory. První loď z Českých Budějovic připlula do Prahy 1550. Přivezla sůl, dopravovanou z Lince do Českých Budějovic po vozech. Roku 1591 bylo takto do Prahy dopraveno 2 240 t soli ve 45 000 bečkách. Na konci 17. století proplulo po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy asi 800 lodí a 1 500 vorů. S výstavbou železnic a přehrad na Vltavě v 2. pol. 19. století využívání vodních cest klesalo.

Systém městských komunikací vznikl zároveň se založením města. Ve středověku se staly jeho základem dvojice širokých ulic, vycházejících z hlavního čtvercového náměstí Přemysla Otakara II. Křižovaly se v pravých úhlech s dalšími ulicemi a ústily do okružní Hradební ulice a do tří městských bran: Pražské brány, Svinenské brány a Rožnovské brány. Od nich se dál rozšiřovala jednotlivá předměstí. Součástí výpadových komunikací při překonávání vodních toků a překážek byly četné lávky, můstky a mosty, původně dřevěné, některé padací, sloužící zároveň opevnění města. Po zrušení hradeb spolu s rozvojem koněspřežní železnice, průmyslu a železnice vystřídaly ve 2. pol. 19. století dřevěné mostní konstrukce ocelové, později obvykle železobetonové.

Zásadní význam pro utváření novodobé komunikační sítě města měla od 1. poloviny 19. století železnice. O století později se mezníkem výstavby moderní komunikační osnovy Českých Budějovic stal na sklonku 50. let 20. století rozvoj automobilismu. Spolu s ním a výstavbou související dopravní infrastruktury nabývaly na významu i komunikace pro rekreační účely, turistické a naučné stezky, cyklotrasy a nově zřizované pěší zóny.

V historickém centru města byly zřízeny pěší zóny v Krajinské třídě a v ulici Dr. Stejskala, mimo ně v Lannově třídě. V roce 1990 byla otevřena lávka pro pěší a cyklisty přes Vltavu na stejnojmenném sídlišti, včetně stezky pro pěší a cyklisty na pravém břehu řeky až na Sokolský ostrov. Tím bylo zahájeno budování samostatných stezek pro pěší a cyklisty, případně samostatných cyklistických stezek na území města. První jihočeskou cyklostezkou se stala dnes mimořádně vytížená trasa podél Vltavy z Českých Budějovic do Hluboké nad Vltavou, která byla otevřena 1997 (součást mezinárodní dálkové trasy EuroVelo 7). K roku 2020 se nacházelo na katastru města celkem 9 vyznačených páteřních cyklistických stezek. K novějším trasám tohoto typu patří například propojení přes Planou do Boršova nad Vltavou (zprovozněné 2022).

V souvislosti s dlouhodobým nárůstem intenzity individuální automobilové dopravy a snahou o zefektivnění jejího provozu byla doprava na křižovatkách řízena světelným signalizačním zařízením, kterým bylo k 2005 vybaveno více než 30 křižovatek. Od roku 1995 se postupně vybavovaly tzv. dynamickými řadiči, které upravují délku zeleného světla podle okamžité dopravní situace. K roku 2017 bylo ve městě instalováno 56 světelných zařízení, vybavených detekcí a řízení pomocí telematiky. Odvádění aut z ulic historického jádra a přilehlých čtvrtí řeší postupná výstavba záchytných parkovacích domů (Parkovací dům Stromovka) a záchytných parkovišť systému P+R (Parkoviště Jírovcova).

Zásadní přelom v odvedení nákladní tranzitní dopravy z centra představovalo dobudování dálnice D3. Na první úsek Borek – Úsilné (2015—2017) navázalo v prosinci 2024 zprovoznění celého východního dálničního obchvatu města. Tento komunikační systém je s vnitřní dopravní sítí města propojován soustavou strategických přivaděčů a tangent, které zachytávají osobní i nákladní dopravu na okrajích aglomerace. Na jihu tuto roli plní Jižní tangenta (zprovozněná 2023), na východě Zanádražní komunikace a vnější okruh města výhledově zcela uzavře plánovaná Severní spojka.

Paralelně s dálničním obchvatem se utváří i nové vnitřní propojení budějovických čtvrtí s cílem odlehčit historickým mostům a nejvytíženějším tahům na levém břehu Vltavy. Zásadními investicemi v tomto směru jsou postupně budované propojení největšího sídliště Máj s Litvínovicemi (první etapa otevřena 2023) a připravované nové silniční propojení v jižní části města (často pracovně nazývané jako tzv. Jižní spojka). Jeho součástí má být nový most přes Vltavu u areálu papíren, který přímo propojí silnici I/3 s Lidickou třídou a nemocnicí.