Liška Antonín

Pocházel z rodiny drobného rolníka. Gymnaziální studia absolvoval 1939—1946 na několika školách (na redemptoristickém gymnáziu v Libějovicích, reálném gymnáziu v Písku, soukromě v redemptoristickém domě ve Staré Boleslavi a na Jiráskově státním gymnáziu na Novém Městě v Praze). Teologii studoval 1946—1950, nejdříve na redemptoristickém teologickém učilišti v Obořišti a později na Teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia teologie dokončil až 1968—1971 na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích a 1975 získal tamtéž doktorát teologie. Navíc 1960—1965 dálkově vystudoval Střední průmyslovou školu v Českých Budějovicích, obor strojírenská technologie.

V roce 1943 vstoupil do českobudějovického noviciátu Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele a 15. 8. 1944 zde složil řeholní sliby. Od dubna 1950 prožil násilné soustředění řeholníků v Králíkách a službu u Pomocných technických praporů (PTP). Na kněze byl vysvěcen neveřejně 22. 9. 1951 pražským světícím biskupem Kajetánem Emiliánem Matouškem (1910—1994). Od 1954 pracoval v různých civilních zaměstnáních a teprve od 15. 5.1971 mohl oficiálně působit v duchovní správě: nejprve jako administrátor v Poříčí nad Sázavou, ve Vranově a Kozmicích u Benešova,1975—1982 byl členem Metropolitního církevního soudu v Praze, 1983—1991 předsedou Interdiecézního církevního soudu v Praze a 1987—1991 kanovníkem Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Od 1976 se podílel na ekumenickém překladu Bible, která byla vydána 1985. Papež Jan Pavel II. (1920—2005) jej 19. 5. 1988 jmenoval titulárním biskupem z Vergi a zároveň jej ustanovil pomocným biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal 11. 6. 1988 z rukou kardinála Františka Tomáška (1899—1991) v katedrále svatého Víta v Praze. V roce 1989 byl pověřen organizací poutě československých věřících do Říma při svatořečení Anežky České. Dne 31. 3. 1990 z pověření nemocného kardinála Tomáška vysvětil nového českobudějovického biskupa M. Vlka. V roce 1991 byl krátce administrátorem (od 28. 3.) a generálním vikářem (od 3. 6.) pražské arcidiecéze.

Dne 28. 8. 1991 jej jmenoval papež českobudějovickým biskupem; úřadu se ujal 9. 11. téhož roku. Během svého episkopátu usiloval o upevnění farní správy, mj. ustavil nové farnosti v Táboře-Klokotech, Suchém Vrbném a v Sezimově Ústí, obnovil činnost katedrální kapituly v Českých Budějovicích, založil Diecézní charitu, zasloužil se o návrat Kongregace Školských sester de Notre Dame a Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti do Českých Budějovic. Jako moderátor potvrdil dekretem z 31. 12. 1991 vznik Teologické fakulty Jihočeské univerzity. Po dovršení kanonického věku podal 1999 rezignaci na svůj úřad, která však byla přijata až 2002. Na pomoc se správou diecéze mu byl přidělen biskup-koadjutor J. Paďour, jemuž předal biskupský stolec v září 2002. Zemřel v říjnu následujícího roku v biskupské rezidenci, 23. 10. 2003 byl pochován mezi své spolubratry redemptoristy na hřbitově u svaté Otýlie v Českých Budějovicích.