ZAVŘÍT MENU

vojenská posádka

Útvary soustředěné v obvodu města, původně jen příležitostně, od 2. poloviny 17. století trvale.

Zprvu zajišťovali obranu města sami měšťané. Tak tomu bylo 1420, kdy kolem Českých Budějovic táhlo husitské vojsko pod velením J. Žižky z Trocnova. K boji s posádkou dobře opevněného města ale nedošlo. Koncem září 1421 získal město do zástavní držby rakouský vévoda Albrecht V. Habsburský (1397—1439), který do města uvedl posádku asi 500 vojáků, mající za součinnosti posádek dalších měst (Jihlava, Znojmo) chránit jeho země před vpády husitských vojsk. Měšťané se však v polovině 20. let 15. století nespokojovali s ochranou cizí v. p. a založili v úzké spolupráci s okolní nižší šlechtou vlastní vojenský spolek, který vedle ochrany města udržoval ve stavu napětí blízké posádky Oldřicha II. z Rožmberka (1403—1462) i husity. V letech 1453—1457 zabránili měšťané vstupu posádce Jindřicha IV. z Rožmberka († 1457), jemuž bylo město králem Ladislavem Pohrobkem (1440—1457) doživotně postoupeno. Za panování Jiřího z Poděbrad (1420—1471) přestoupily České Budějovice do tábora jeho odpůrců a uznaly za krále Matyáše Korvína (1443—1490). Ten vyslal do Budějovic svou v. p., hájící na jihu Čech jeho zájmy. Město se podřídilo až 1479 králi Vladislavu II. Jagellonskému (1456—1516).

Po celé 16. století nebyly České Budějovice bezprostředně vojensky ohroženy. Válečné události se jich s výjimkou vpádu Pasovských 1611 dotkly až za stavovského povstání 1618—1620. Zdejší císařská posádka měla vlivem strategicky výhodné pozice města rozhodující význam při válečných operacích v rozsáhlé oblasti jižních Čech. Nejdříve město posloužilo jako úkryt pro útěk poraženého císařského vojska (5 000 mužů) u Lomnice nad Lužnicí 8. 11. 1618. Zaváháním stavovského vojevůdce Jindřicha Matyáše z Thurnu (1567—1640) nebyla využita možnost dobýt město, jehož posádka se teprve formovala a obyvatelstvo v důsledku zdvojnásobení jeho počtu začalo navíc trpět nouzí o potraviny. Přes kritickou situaci z přelomu 1618—1619, kdy úplavice způsobila epidemii, na kterou zemřelo 1 000 obyvatel a 1 400 vojáků posádky, se České Budějovice úspěšně bránily obléhání stavovského vojska. Navzdory přísným trestům (1619 pověšeni 4 vojáci a sťat 1 kaprál, 1620 popraveno 8 vojáků za loupeže a vraždy) se císařská posádka bránící město dopouštěla také násilí na majetku, poddaných i samotných měšťanech. Situace se opakovala v létě 1626, kdy byly do města položeny posádkou císařské jednotky plukovníka Breunera, vyslané k potlačení vzpoury hornorakouských sedláků. I za vpádu Sasů, kdy se České Budějovice díky svému opevnění staly od podzimu 1631 do května 1632 hlavním městem Českého království, zdejší v. p. značně sužovala měšťany.

Stálá v. p. byla v důsledku akutního tureckého nebezpečí povolána do města 1663 a regiment dělostřelců zde již zůstal. Na počátku 40. let 18. století se České Budějovice staly sídlem štábu rakouského dělostřelectva. V Rudolfově vznikla 1744 nejstarší dělostřelecká škola v monarchii a v Týně nad Vltavou výcvikové středisko. Na podzim 1748 bylo ve městě a jeho okolí kromě dělostřelectva ubytováno 9 regimentů kavalerie a 2 regimenty infanterie.

Za napoleonských válek, ke konci 1805, obsadili České Budějovice Francouzi pod velením maršála Jeana Baptiste Julese Bernadotta (1763—1844), pozdějšího švédského krále, a od prosince 1805 do ledna 1806 je vystřídalo bavorské vojsko. Také v dalších letech sužovaly město časté průtahy vojsk. Po porážkách v Bavorsku se rakouské oddíly stáhly zjara 1809 do Čech k Českým Budějovicím. Dne 5. 5. zde zřídil rakouský císař František I. (1768—1835) hlavní stan. Ve městě bylo ubytováno mnoho vysokých důstojníků a generálů včetně císaře a arcivévodů. V okolí města se nacházelo asi 17 000 mužů jízdy, celkem na 75 000 vojáků, což znamenalo velké nároky na ubytování, zajištění stravy pro vojsko i pro koně, a problémy s hygienou. Nelze přesně určit, které jednotky zde byly posádkou. Hlavní stráž konala každodenně uniformovaná rota měšťanských ostrostřelců. V 2. polovině května se většina vojska přesunula k Vídni a na samém konci 1809 se konečně vrátil do své domovské posádky pěší pluk Iroon.

Za prusko-rakouské války 1866 bylo město ušetřeno přímých válečných akcí, ale od počátku září zde sídlilo velitelství rakouské armády.

V. p. v Českých Budějovicích pak sestávala z několika útvarů. Nejznámější byl 91. pěší pluk (Infanterie Regiment Nr. 91), jehož vlastníkem byl generál baron von Cibulka. Vojáci nosili na tmavomodrém kabátě papouškově zelené výložky a žluté knoflíky. Podle národnostního složení Češi tvořili 45 %, Němci 54 % mužstva. V 29. zeměbraneckém pluku (Landwehrinfanterie-regiment a později Schupen-regiment Nr. 29), tzv. lantveráku, sloužilo mužstvo z Českobudějovicka, Písecka a Jindřichohradecka, oblečené do tmavošedých uniforem s tmavozelenými výložkami. Národnostní složení bylo stejné jako u 91. pluku. Vojáci 24. divizního dělostřeleckého pluku (Divisionsartillerieregiment Nr. 24) nosili tmavohnědé kabáty s červenými výložkami a s vysokými červenými manžetami na rukávech, modré kalhoty a vysoké černé holínky, na hlavě modrou čapku; k slavnostní uniformě patřila černě lesklá čáka se štítkem a s ozdobou z koňských žíní, připevněnou vpředu mosazným štítkem. Národnostně tvořili Češi 70 % a Němci 28 % mužstva.

Za první světové války, 2. 6. 1915, přeložili 91. pěší pluk do Brucku nad Litavou a na jeho místo přišel maďarský 101. pluk. Ke konci války byl ve městě posádkou 25. pěší pluk z Lučence, tvořený většinou Maďary a Slováky, a 6. střelecký pluk z Chebu s převahou německého mužstva. Posádkový velitel měl k dispozici pro udržení klidu ve městě několik dělostřeleckých oddílů z Rakous a Štýrska a oddíl českých dělostřelců a pěšáků od 28. pěšího pluku.

V době státního převratu při vzniku ČSR roku 1918 byli čeští vojáci s místními členy Sokola oporou vojenského odboru Národního výboru, řízeného majorem Františkem Kopřivou. Sokolské stráže zabránily nepokojům ve městě, obsadily i prachárny v Rudolfově, odkud vojáci chebského pluku utekli do kasáren. 30. 11. 1918 byl sjednán odchod chebského i maďarského pluku z města.

Nakrátko byl vytvořen 1. českobudějovický pluk, v jehož rámci byla setnina z bývalého 29. střeleckého pluku, setnina z bývalého 91. pěšího pluku a setnina složená ze sokolů, která se v prosinci 1918 stala základem 2. pluku Stráže Svobody. Polní prapor českobudějovické posádky potlačil pokus o odtržení německé provincie Böhmerwaldgau. Dne 21. 11. 1918 vydal velitel v. p. plukovník Josef Bílý (1872—1941) rozkaz, aby nově zřízený 1. českobudějovický pluk byl zrušen a z mužstva opět sestaveny dřívější pluky.

Ve 30. letech tvořila v. p. v Českých Budějovicích následující seskupení: velitelství 5. pěší divize, velitelství 9. pěší brigády v budově bývalé posádkové nemocnice na Lineckém předměstí, velitelství 5. polní dělostřelecké brigády tamtéž, intendance 5. pěší divize tamtéž, posádkové velitelství tamtéž, okresní doplňovací velitelství tamtéž, velitelství vojenské evidence koňstva tamtéž, divizní zbrojní dílny v kasárnách dělostřeleckého pluku číslo 5 na Pražském předměstí, velitelství 1. pěšího pluku Mistra Jana Husa Žižkových kasárnách, velitelství 105. dělostřeleckého pluku v kasárnách ve Čtyřech Dvorech, velitelství divizní nemocnice, velitelství automobilního oddílu dělostřelectva v kasárnách ve Čtyřech Dvorech, velitelství 5. automobilní roty ve Švecových kasárnách, velitelství divizní zbrojnice číslo 5 Rudolfov, velitelství divizního proviantního skladiště na Pražské třídě, Vojenská stavební odbočka číslo 5 v Žižkových kasárnách, Škola pro výchovu poddůstojníků z povolání dělostřelectva ve Švecových kasárnách, velitelství 5. dělostřeleckého pluku v kasárnách na Pražském předměstí, velitelství 5. vozatajské roty tamtéž.

Po příchodu do Českých Budějovic 15. 3. 1939 německá armáda obsadila kasárny a odzbrojila československé vojenské jednotky. Za druhé světové války bylo město důležitým komunikačním, přepravním a týlovým centrem, a proto je německá posádka bedlivě střežila. Její velitel generál von Runge v květnovém povstání 1945 zachoval rozvahu a jednal s Krajovým národním výborem v Českých Budějovicích, zastoupeným plukovníkem F. Vávrou, velitelem skupiny Jihočeská vojenská oblast. Po osvobození města 9. 5. 1945 byl velitelem zdejší posádky Rudé armády kapitán Maxim Petrovič Ševčenko (1905—1983). Do města se postupně vracely jednotky nově budované Československé armády.

Po únoru roku 1948 se v. p. v Českých Budějovicích, z níž byli odstraněni všichni nepohodlní důstojníci, stala i s vojenským letištěm součástí Západního vojenského okruhu. Okupačním jednotkám Sovětské armády, které v rámci operace Dunaj vstoupily 22. 8. roku 1968 do Českých Budějovic, nekladla českobudějovická v. p. odpor. V rámci restrukturalizace armády po roce 1989 se podstatně snížil početní stav v. p. v Českých Budějovicích a byl omezen provoz vojenského letiště v Plané. Kasárny, které nebyly předány k civilním účelům, i útvary v. p. se vrátily k původním názvům. K 1996 byla zrušena Posádková správa České Budějovice a její úkoly převzalo postupně reorganizované krajské vojenské velitelství, od 2005 s názvem Krajské vojenské velitelství České Budějovice. Armáda 2001 předala kasárny na Pražském předměstí Policii ČR, areál ve Čtyřech Dvorech 2002 statutárnímu městu, o rok později také garážovací prostory proti jatkám na Pražské třídě soukromým osobám. V 1. pol. 2006 přejdou Žižkovy kasárny na Žižkově třídě č. 28 do vlastnictví nových uživatelů. Stávající v. p. města tak tvoří Krajské vojenské velitelství kasárnách Jiřího z Poděbrad na Žižkově třídě č. 37, Vojenská ubytovací a stavební správa České Budějovice (od 1. 1. 2006 odloučené pracoviště Pardubické správy), Ústřední vojenský zdravotní ústav Komenského ulici, Středisko pasivních systémů na letišti Planá. V rámci v. p. působí také Úřad státního odborného dozoru Ministerstva obrany ČR, Uzel komunikačních a informačních systémů Správa vojenského bytového fondu.

Od přelomu 2008—2009 se počítá, že v Českých Budějovicích v. p. nebude, pouze Dislokační místo Armády ČR

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

dějiny města    |   husitská revoluce    |   letectví    |   třicetiletá válka    |   války o rakouské dědictví 

AUTOR:
PhDr. et PaedDr. Jiří Dvořák Ph.D.

LITERATURA:
  •      ČEŠKA, Rudolf. Adresář města Čes. Budějovic 1933. České Budějovice : Nákladem insert. a reklamní kanceláře Frant. Klímy, 1933. 131 s

    [s. 40—41.]
  •      RADA, František. Když se psalo c.k.: ze života Českých Budějovic na počátku století. 1. vyd. České Budějovice: Nakladatelství České Budějovice, 1965. 242 s.

    [s. 78—82.]