ZAVŘÍT MENU

Nové Hodějovice

Novodobá ves, součást části obce České Budějovice 6.

Název podle obce (Starých) Hodějovic se zdůrazněním novodobého vzniku. Původně místní část (Starých) Hodějovic, která vznikala při okraji jejich katastru od konce 19. století výstavbou rodinných domků podél cesty k Mladému. Roku 1930 již vykazovala 84 domů a 538 obyvatel, převážně Čechů. Ve 2. pol. 20. století pokračovala další početná rodinná výstavba, díky čemuž byly Nové Hodějovice roku 1957 vyčleněny z Hodějovic a získaly vlastní samosprávu; již 1963 však byly připojeny k Českým Budějovicím a 1970 se Nové Hodějovice staly součástí části obvodu České Budějovice 6. Roku 1991 vykázala základní sídelní jednotka (urbanistický obvod) Nové Hodějovice 255 domů a 826 obyvatel, 2001 pak 291 domů a 845 obyvatel a 2011 zde bylo 303 domů a 839 obyvatel.

Při silnici stojí pseudorománský kostel Panny Marie Královny Andělů z roku 1938, před ním kamenná socha Panny Marie Immaculaty z roku 1727, přenesená sem z Českých Budějovic.

Nové Hodějovice jsou největší vsí vzniklou v rámci českobudějovické aglomerace zcela nově v 1. třetině 20. století. Od ostatních celků tohoto druhu se odlišují i tím, že představují územně zcela samostatný sídelní celek. Vyrostly na území vymezeném na severu Hodějovickým potokem, tvořícím dříve též katastrální hranici Hodějovic a Mladého, a na západě železniční tratí do Českých Velenic (1869). Rozvinuly se podél dvou navzájem kolmých os, z nichž hlavní představovala silnice z Českých Budějovic a Mladého do Doubravice Nedabyle (Novohradská silnice, Vidovská) a druhou pak cesta ze Starých Hodějovic k samotě U Špačků na pravém břehu Malše (ulice Ke Studánce Říční). Na jejich křížení byl roku 1938 postaven kostel, který dovršil první etapu urbanistického vývoje Nových Hodějovic, k níž patří i ulice Velenická a zárodky ulic Borovanské Doudlebské. Zástavbu tehdy tvořily přízemní a patrové řadové domy, které jen u křižovatky, směrem na Mladé a ve Velenické ulici vytvářely souvislejší řady. Jinde šlo o nesouvislou řadovou zástavbu, omezenou na jednotlivé domky či skupinky do pěti domků. Původní jednoduché historizující fasády si zachovaly např. domky čp. 1154 (vedle školy) a čp. 1235 (proti škole), oba při Novohradské silnici.

Za První republiky získala ves kromě kostela novou dominantu též v objektu velké školy v jižní části intravilánu. Teprve v 50. až 80. letech 20. století byla uliční síť dotvořena na skutečně pravoúhlém základě. Zcela nově tehdy vznikl celý jihovýchodní sektor vsi. Teprve v té době byla také v Nových Hodějovicích zřízena železniční zastávka, což bylo pro atraktivitu této lokality velmi důležité. Nově byla vytýčena i Šroubárenská ulice po severní straně potoka, tedy již na někdejším katastru Mladého. Východní zázemí Nových Hodějovic zčásti znehodnotil velký kalojem (odkalovací nádrž). Západně od trati se rozvinula rozlehlá zahrádkářská kolonie. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

části města    |   urbanistický vývoj