ZAVŘÍT MENU

špitál s kostelem svatého Václava

Městský špitál, zaopatřovací ústav určený k péči o nemajetné nebo zestárlé obyvatele, stojící původně v Krajinské třídě č. 42—44.

Špitál založil před 1327 měšťan a sladovník Zachariáš. Král Jan Lucemburský (1296—1346) špitál v tomto roce osvobodil od placení berně a potvrdil Zachariášovu donaci. Protože zakladatelem odkázaný majetek nepostačoval na dostavbu kaple, pozdějšího kostela svatého Václava, daroval král 1331 na přímluvu budějovických kněží PetraFilipa špitálu nemovitosti, jejichž výnos měl být použit na jeho dostavbu. Filip byl 1331 jmenován rektorem špitálu, na dokončení kostela panovník věnoval další nemovitosti. Karel IV. (1316—1378) předal 1351 laiky špatně spravovaný špitál mistrovi a konventu řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. Již 1359 křižovnický mistr Lev († 1363) na správu ústavu rezignoval a ta byla opět přenesena na město.

Počet špitálníků ani středověká podoba špitálu není známá. Na základě různých vyobrazení se lze domnívat, že kaple či kostel svatého Václava byla jednolodní stavba s vysokou stanovou střechou a nižším presbytářem, se štíhlou zvoničkou nad východním štítem lodě. U kostela byl menší hřbitov. Dokud měl špitál vlastního kaplana, konaly se v něm pravidelné bohoslužby, později byla jeho správa svěřována řeholníkům působícím ve městě. V 17. století spravovali kostel kapucíni. Roku 1670 byl pořízen nový oltář se sochami svatého Víta, Ludmily, Vojtěcha, Prokopa, dvoudílným obrazem s Pannou Marií Staroboleslavskou a scénou zavraždění svatého Václava od Karla Škréty (1610—1674). Kromě toho stály v kostele dva postranní oltáře.

Špitál byl 1716 rozšířen; žilo v něm 15 mužů a stejný počet žen. Nosili zvláštní úbor, tj. plášť z hnědého sukna s mosazným štítkem, na němž byl obraz svatého Václava a městský znak. Řídili se domovním řádem; povinností chovanců byla pravidelná účast na bohoslužbách, církevních slavnostech a procesích a modlitba za dobrodince ústavu.

V 18. století využívali kostel pro potřeby nově zřízené koleje piaristé. V průběhu 17.—18. století byl vystavěn nový barokní štít nad západním průčelím kostela. V roce 1796 byl špitál s kostelem zrušen; chovanci se rozešli po soukromých domech s denním platem 10 krejcarů. Budovy byly využívány jako dělostřelecké kasárny, kostel jako barvířská dílna asi do 1830—1840, kdy byl zbourán. Po přestavbě zbylých objektů špitálu v pol. 19. století vznikl na jejich místě obytný dům a budova Městské spořitelny

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

opevnění města 

AUTOŘI:
Mgr. Jan Adámek
prof. ThDr. Jaroslav Kadlec
Mgr. Juraj Thoma

LITERATURA:
  •      KADLEC, Jaroslav. Špitál sv. Václava v Českých Budějovicích. Acta regionalia. 1970—1971.

    [s. 65—76.]
  •      PLETZER, Karel. Černice v donaci českobudějovickému špitálu z roku 1331. In: Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1994, roč. 31, č. 3., s. 191—192.

    [s. 191—192.]