ZAVŘÍT MENU

ulice Karla IV.

Ulice v historickém centru města spojující jihovýchodní roh náměstí Přemysla Otakara II. Senovážné náměstí.

Svinenská  |  Vídeňská  |  Wiener Gasse  |  Rašínova  |  Masarykova  |  Švermova  |  Osvobození

Do poloviny 18. století ulice oddělovala 1. městskou část zvanou Pacovského čtvrť a 4. městskou část, tzv. Weissovu čtvrť. Od poloviny 13. století hospodářsky významná komunikace prodlužovala do vnitřního města dálkovou cestu z Moravy a Vídně. Začínala u Svinenské brány, stojící v ústí ulice.

Různá míra zastavěnosti ulice byla od 13. století způsobována tím, že severní část ulice zabíraly zadní díly parcel domů stojících na Rynku, a dále tím, že v úseku přiléhajícím k městské bráně byla hloubka parcel omezena průběhem hlavní hradební zdi a částečně také boční frontou domovní parcely z Kněžské ulice. Stejně jako jinde ve městě lze předpokládat, že původní zástavba byla tvořena hlavně dřevěnými provizorii, jak dokládají zatím ojedinělé nálezy z archeologických výzkumů, datované do 2. pol. 13. století (dům č. 4).

Od 14. století lze počítat s nástupem zděné architektury, přičemž její podstatná část byla soustředěna podél jižní strany ulice. Vývoj v 15. století dokumentuje několik v rámci ulice spíše výjimečně dochovaných architektonických detailů, svědčících o probíhajících stavebních úpravách domů. Nejvíce ilustrativní je kamenný sedlový portálek v interiéru domu č. 4.

Nové požadavky na kvalitu bydlení a současně na reprezentování majitele domu přináší 16. století. Kromě rozšiřování starších objektů přístavbami se také modernizují interiéry. Vedle nově vkládaných kleneb to dokumentují odkryté vyřezávané dřevěné stropy zjištěné např. v č. 4. Nejznámějším goticko-renesančním objektem stojícím v této ulici byl dům na nároží s Kněžskou ulicí, zbořený po 1914, zvaný Barvířský dům či Färberhaus, protože vysoký prostor krovu pozdější majitelé využívali k sušení barvených látek.

Výrazný zásah do podoby ulice znamenalo založení kapucínského konventu u kostela svaté Anny v 17. století. Průčelí kostela bylo orientováno do většího volného prostranství, které vzniklo na nároží u. K. IV. a Kněžské ulice a později bylo nazýváno Seminárním náměstím. Barokně upravovány byly i měšťanské domy. Hospodářsky důležité bylo založení Malého či Černého pivovaru v 1. pol. 18. století ve dvou k tomu účelu vykoupených právovarečných domech (č. 8—10).

Rozsáhlá stavební činnost začala v 19. století. Na klasicistních úpravách starších objektů, mnohdy radikálních, se podíleli J. Sandner Josef Bednařík. Proti nemocnici, stojící v ústí u. K. IV. do Senovážného náměstí, byl v 2. pol. 19. století vybudován komplex budov Vychovávacího ústavu sirotčince Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského s novogotickým kostelem Svaté Rodiny. Roku 1896 byl na rohu náměstí Přemysla Otakara II. a u. K. IV. postaven rozsáhlý novorenesanční palác Včela (Biene), výrazně zasahující boční, s průčelím sjednocenou fasádou do hloubky u. K. IV. Od počátku 20. století na tuto mohutně dimenzovanou budovu navazovala další stavební etapa, která dodala ulici vzhled velkoměstské třídy, zvýrazněný tramvajovou trasou. Vznikla řada několikapatrových domů s bohatě zdobenými historizujícími či secesními fasádami. Nejznámějším se stal dům U Smetanů č. 12, původně palác Pozemkové banky, ve kterém byly obchodní domy  Brouk a Babka (1928—1935) a LI-DO. V roce 1929 byl na místě strženého staršího domu s barokní fasádou postaven v ustoupené uliční čáře obchodní dům Baťa (č. 6). Obchodní a obytný charakter ulice se udržel do 90. let 20. století, kdy byly realizovány četné, komerčně zaměřené adaptace starších objektů. Roku 1993 vznikl např. přestavbou Malého pivovaru stejnojmenný hotel, 1997 byl realizován pokus o skloubení interiéru historického objektu č. 4 s nově řešeným průčelím a moderní architekturou Zdeňka Urbance (* 1953).

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

historismus    |   klasicismus a empír    |   pivovarnictví    |   secese    |   sirotčinec    |   urbanistický vývoj 

AUTOŘI:
Karel Pletzer
Mgr. Juraj Thoma

LITERATURA:
  •      BURIAN, Miroslav. K dějinám zastavění vnitřního města. Praha: Klub za Starou Prahu 18., 1934

    [s. 10.]
  •      KOVÁŘ, Daniel a KOBLASA, Pavel. Ulicemi města Českých Budějovic : [názvy českobudějovických veřejných prostranství v minulosti a dnes]. Rudolfov: Jelmo, 1998. 374 s., [20] s. fot. příl., il. ISBN 80-238-2894-0.

    [s. 186—187.]
  •      KRATOCHWIL, Karl a MEERWALD, Alois. Heimatbuch der Berg- und Kreisstadt Böhmisch-Budweis: mit einer Sammlung von alten und neueren Sagen. Böhmisch Budweis : Karl Kratochwil & Comp, 1930. 568 s.

    [s. 279, 285, 395.]
  •      KUBÁK, Jaroslav. Topografie města Českých Budějovic 1540-1800. V Českých Budějovicích: Jihočeské muzeum, 1973. 496 s.

    [s. 331—351.]
  •      LÍBAL, Dobroslav a MUK, Jan. Domy a opevnění v Českých Budějovicích v gotice a renesanci. In: Minulost a současnost Českých Budějovic: studie a materiály. I. V Českých Budějovicích: Městský národní výbor, 1969. 131 s.

    [s. 71.]
  •      Líbal D. – Stach E., 1962: České Budějovice. Průvodní zpráva k stavebně-historickému průzkumu historického jádra. Rozmnožený rukopis. SÚRPMO Praha.

  •      Träger A., 1934: Kronika. Za starou Prahu 18.

    [s. 28.]