Vila v Preslově ulici č. 2, kterou si nechala postavit v roce 1940 hraběnka Mathilda Lamezan-Salins (1864—1947) sdružením stavitelů Arbeitsgemeinschaft der Baumeister Johann Stepan (1882—1942), Hermann Drössler (* 1886), Josef Hauptvogel ml. (1893—asi 1945).
vila Mathildy Lamezan-Salins
Vila vznikla přestavbou a výraznou přístavbou původního rodinného domu, který podle vlastního projektu postavil 1934 budějovický stavitel J. Hauptvogl pro Albínu Stocklöwovou (1873—1942) a Markétu Merlinghausovou (* 1888). Členitá a rozložitá koncepce vily, relativně malá okna s okenicemi členěná hustým bílým rastrem, krbový komín vystupující z líce zdiva a hrubá béžová omítka propůjčovaly vile rustikální ráz v duchu starogermánské varianty Heimatstilu. Architektonický výraz vily představoval ojedinělý ohlas stavební kultury Třetí říše v oblasti vilové architektury jižních Čech.
Celou východní část přízemí zaujímala hala s masivním krbem, která se trojicí prosklených dveří ve východním průčelí otevírala na terasu a do zahrady. Na halu navazovaly v jižní části knihovna, dámský pokoj a jídelna spojená s kuchyní v severní části, kde se nacházely též přípravna, spíž, obslužné schodiště, toaleta a vestibul se vstupními dveřmi. V prvním patře byla v severní části seskupena obě schodiště, kabinet a trojice koupelen s toaletami. Na východ, jih a západ pak směřovala šestice místností – tři hostinské pokoje, dvě ložnice a šatna. V podkroví, v němž se podle původního projektu počítalo s pokojem pro řidiče a bytem domovníka, nakonec zaujaly místo tři blíže neurčené komory s koupelnou. Spojení mezi hlavní obytnou halou v přízemí a místnostmi v prvním patře zajišťovalo hlavní schodiště a propojení všech podlaží včetně sklepů a podkroví schodiště původního domu.
Vilu vlastnila Mathilde Lamezan-Salins jen krátce. Již 3. června 1942 přešla do rukou hraběnčina synovce a spoluvlastníka rodinné firmy L. & C. Hardtmuth Friedricha Herringa von Frankensdorf (1898—1970). S koncem války v roce 1945 byla vila společně s podnikem znárodněna a v následujících letech postupně začleněna do areálu blízké nemocnice a využívána nejprve pro účely ošetřovatelské školy, naposledy pak jako sídlo oddělení pracovního lékařství. Po roce 2007 nejprve sloužila jako dočasné sídlo vedení Jihočeského muzea po dobu rekonstrukce jeho historické budovy a následně se stala sídlem mateřské školy. V souvislosti s novým využitím objektu byla vila radikálně přestavěna.
AUTOR:
Mgr. Milan Šilhan